Většinou, když vezmu nějakého “obyčejného” smrtelníka na ovce a ukážu jim, jak kluci pracují, tak jsou z toho všichni totálně paf. Jejich reakce mě nepřekvapuje.Já se při prvním pohledu na pasení rozbrečela štěstím. Ten okamžik, kdy vidíte psa ponořeného do svého vlastního světa, následovaného jeho instinktem, jak přemýšlí a rozvíjí se bez jakéhokoliv zásahu člověka, byl pro mě naprosto ohromující.
A pak přijde ten moment, kdy těm lidem, kteří to sledují s otevřenými ústy, řeknu: „A teď si představte, že ti psi za to nedostávají žádné pamlsky, žádné odměny… prostě nic.“A oni se ptají: „Wau, jak se to naučili?“
Dnes jsem při poslechnu jednoho podcastu měla další takový “AHA efekt”.
Představte si, že děláte něco, co vás skutečně baví. Tak moc, že to děláte zcela dobrovolně a s plným nasazením, bez jakýchkoli vedlejších myšlenek. Sama o sobě je ta činnost pro vás obrovskou odměnou. V tom okamžiku se soustředíte jen na to, co právě děláte. Nechcete být rušeni žádnými vnějšími vlivy. Pro mě je to například focení. Když jdu fotit jen tak pro radost, je ten zážitek pro mě mnohem silnější.
A teď si představte, že by vám za to někdo začal platit. Nebo by vám za každou fotku přinesl pizzu.
Dokázali byste se stále plně soustředit na svou práci? Jaká by byla vaše skutečná motivace? Něco mi říká, že by se vaše motivace výrazně snížila. Ta čistá radost z činnosti by se vytratila. Už byste se nesoustředili pouze na to, co právě děláte, ale na to, co přijde potom – na odměnu. Kolik místa v hlavě by vám zabraly tyto myšlenky?
Nestane se z toho v zásadě pak povinnost?
Vidíte ten skrytý význam, který se vám tu snažím předat?
Upřímně, důvodem, proč jsem se s prvním psem dostala tak rychle do nejvyšší úrovně pasení (T3), bylo právě to, že jsem se dokázala na 100 % soustředit na samotnou činnost. Společně s Finnem. Nebylo to o tom, kdy mám nebo nemám psa odměnit. Sama činnost pro nás byla odměnou. Porozumění jeho komunikaci bylo naší odměnou. Pochopení tlaku bylo a vždy bude odměnou.
Dělejte věci se svým psem pro samotnou aktivitu. Ne pro pamlsky, ne pro odměny. Ale pro ten okamžik. Nechte psa, aby se plně soustředil. Nechte ho přemýšlet. Pořád to říkám a budu to říkat znovu a znovu: Zahoďte ty pamlsky. Zapomeňte na odměňování a soustřeďte se na to, co děláte. Užívejte si ten čas, protože ho trávíte se svým psem. Pes není doplněk. Není to něco, co musíte unavit. Není to předmět, se kterým musíte chodit na procházky.
Je to váš parťák, od kterého očekáváte plné soustředění. Od kterého často chcete vysokou úroveň poslušnosti. A co by on měl očekávat od vás?
Comments