Co je to reaktivita a jak poznat, že už řešíme problém?

Reaktivní pes není automaticky pes agresivní, zlý, rozmazlený nebo špatně vychovaný. Reaktivita znamená, že pes na určité podněty reaguje nepřiměřeně silně, rychle nebo výbušně vzhledem k situaci, ve které se nachází. Může štěkat, tahat, vrhat se na konec vodítka, fixovat pohledem, kňučet, couvat, ztuhnout, přesměrovat chování na majitele, okusovat vodítko nebo se naopak snažit ze situace co nejrychleji zmizet.

Zvenku to často vypadá jednoduše. Pes vidí jiného psa a vyjede. Potká člověka a začne štěkat. Zahlédne cyklistu, běžce, dítě, auto, koloběžku nebo zvěř a najednou je "pryč". Jenže samotný výbuch je až poslední část celého řetězce. Pod ním bývá strach, frustrace, genetika, lovecký nebo pastevecký vzorec, špatné zkušenosti, nedostatek dovedností, dlouhodobý stres, nevhodně nastavený režim nebo naučená strategie, která psovi v minulosti fungovala.

A právě proto se reaktivita nedá poctivě řešit jen větou: "Musí si zvyknout."

Reaktivita není diagnóza, ale popis chování

Slovo reaktivita nám samo o sobě neříká, proč pes reaguje. Říká nám pouze to, že jeho reakce je v daném kontextu příliš silná, příliš rychlá nebo pro běžný život těžko zvládnutelná. Dva psi mohou na vodítku vypadat téměř stejně, ale uvnitř se může odehrávat úplně jiný příběh.

Jeden pes štěká na psy, protože se jich bojí a chce je udržet dál od sebe. Druhý se k nim naopak zoufale chce dostat a vodítko v něm vytváří obrovskou frustraci. Třetí pes má za sebou opakované špatné zkušenosti a naučil se, že útok nebo nátlak je nejrychlejší cesta, jak situaci získat pod kontrolu. Čtvrtý pes je dlouhodobě přetížený, nemá dost odpočinku ani srozumitelného vedení a jeho nervový systém žije tak vysoko, že jakýkoli podnět už jen přelije plnou sklenici.

Proto neexistuje jeden univerzální návod na každého reaktivního psa. Pokud nerozumíme důvodu reakce, můžeme sice dočasně potlačit viditelné chování, ale vůbec nemusíme řešit skutečnou příčinu.

Pokud chcete reaktivitě porozumět od základů a začít s ní pracovat systematicky doma, můžete začít v našem on-line kurzu Jak začít s reaktivcem?, kde se věnujeme nejen samotným výbuchům na spouštěče, ale celému systému života psa.

Jak může reaktivní pes vypadat v praxi

Reaktivní pes nemusí být jen pes, který dramaticky vyjíždí po ostatních psech. Reaktivita má mnoho podob a u každého psa může vypadat trochu jinak.

U některých psů je hlavním spouštěčem jiný pes. Už z dálky ho zafixují pohledem, tělo jim ztuhne, přestanou vnímat člověka, začnou zrychlovat, táhnout, kňučet nebo štěkat. Majitel často velmi dobře ví, že jakmile se pes "zahledí", je už pozdě. V tu chvíli pes často není ve stavu, kdy by se učil novou informaci. Už je v reakci.

Jiní psi reagují na lidi. Může jít o cizí osoby na ulici, návštěvy doma, lidi, kteří se na psa podívají, promluví na něj, sehnou se k němu nebo mu vstoupí do prostoru. Takový pes nemusí být nutně ostrý nebo zlý. Může být nejistý, sociálně konfliktní, přetížený nebo může mít za sebou opakované zkušenosti, kdy lidé nerespektovali jeho signály.

Další psi reagují hlavně na pohyb. Kola, auta, běžci, děti na koloběžkách, skateboardy, rychle běžící psi nebo zvěř mohou spouštět lovecké, pastevecké, frustrační nebo obranné chování. U některých plemen je citlivost na pohyb velmi výrazná a pokud se s ní nepracuje vědomě, pes si ji začne používat po svém.

Reaktivita se ale neodehrává jen venku. Někteří psi reagují doma na zvuky za dveřmi, kontrolují okna, hlídají návštěvy, nechtějí pouštět lidi do prostoru, startují při manipulaci, hlídají jídlo, hračky nebo místa odpočinku. I to jsou situace, které není fér odbýt slovy, že pes je jen "rozmazlený" nebo "si dovoluje". Někdy si skutečně dovoluje, protože mu to systém doma dlouhodobě umožnil. Ale často se za tím zároveň skrývá nejistota, špatně nastavené hranice nebo pes, který se naučil řešit situace za člověka.

Reaktivita často nezačíná u samotného spouštěče

Majitelé se přirozeně soustředí hlavně na to, na co pes reaguje. Na psy, lidi, auta, děti, zvěř nebo pohyb. Jenže u reaktivních psů často není problém jen samotný spouštěč, ale celý systém, ve kterém pes žije.

Pes, který špatně spí, je dlouhodobě přetížený, nemá naplněné biologické potřeby, nemá jasné vedení, nemá vybudovanou frustrační toleranci a každý den se dostává do situací nad svoje možnosti, bude mít mnohem menší kapacitu zvládat svět kolem sebe. Potom se může stát, že reakce na psa na ulici není začátek problému, ale jen okamžik, kdy se konečně ukáže něco, co se v psovi skládá celý týden.

Reaktivita proto není jen otázka jedné procházky. Je to otázka celého života psa. Toho, jak vypadá jeho běžný den, kolik má skutečného odpočinku, jaké má výstupy pro svoje potřeby, jak pracuje s frustrací, jak rozumí vodítku, jakou má historii posilování, jak často si problematické chování procvičuje a jestli má v člověku někoho, kdo umí situaci řídit dřív, než se rozpadne.

Pokud máte pocit, že se v tomhle poznáváte a potřebujete vidět konkrétně svého psa, svoje situace a svůj systém doma i venku, vhodnou cestou může být individuální lekce problémového chování.

Co reaktivitu nejčastěji zhoršuje

Jedna z nejčastějších chyb je režim. Majitel doufá, že pes z toho vyroste, že si časem zvykne, že se uklidní věkem nebo že další vystavování podnětům problém samo vyřeší. Jenže pokud je pes opakovaně vystavovaný situacím, které nezvládá, často se neučí klid. Učí se jen rychleji reagovat.

Dalším problémem bývá špatně pochopená socializace. Socializace neznamená, že pes musí všechno potkat, očuchat, vydržet a nějak se s tím poprat. U reaktivních psů může nekontrolovaný kontakt s jinými psy nebo lidmi problém výrazně zhoršit, protože pes opakovaně ztrácí pocit bezpečí, kontroly a čitelnosti situace.

Reaktivitu může zhoršovat i čisté potlačování chování bez toho, aby pes dostal srozumitelnou alternativu. Ano, někdy je potřeba psa zastavit. Někdy je potřeba nastavit hranici. Někdy je potřeba použít tlak, korekci nebo management, aby situace byla bezpečná. Ale pokud pes jen přestane štěkat a uvnitř se nic nezmění, neznamená to automaticky, že jsme problém vyřešili. Může to znamenat pouze to, že jsme ztišili jeho projev.

A stejně tak nestačí jen krmit psa pamlsky kolem spouštěčů, pokud pes ve skutečnosti není schopný jíst v klidu, vnímat člověka, přepnout se do práce nebo se po podnětu vrátit zpět do normálního stavu. Odměny jsou důležitý nástroj, ale samy o sobě nejsou celý systém.

Reaktivní pes není ostuda, ale informace

Mít reaktivního psa není ostuda. Není to automatický důkaz, že jste špatný majitel, ani že je váš pes beznadějný případ. Je to ale informace, že něco v jeho systému nefunguje a že jeho reakce už překračují hranici, kterou je fér jen omlouvat nebo přehlížet.

Reaktivita se dá řešit. Ne vždy rychle, ne vždy jednoduše a ne vždy jednou univerzální metodou. Ale dá se s ní pracovat, pokud se přestaneme dívat jen na samotný výbuch a začneme vnímat celého psa: jeho emoce, potřeby, zkušenosti, schopnosti, prostředí i člověka, který ho tím světem vede.

Cílem není mít psa, který jen mlčí. Cílem je mít psa, který světu lépe rozumí, umí se v něm lépe pohybovat a nemusí každou těžkou situaci řešit výbuchem.