Když má člověk doma reaktivního psa, velmi snadno se dostane do stavu, kdy už neřeší výcvik, ale přežití běžného dne. Procházky se plánují podle toho, kde bude nejméně psů. Člověk neustále skenuje okolí, přechází silnice, schovává se za auta, drží vodítko křečovitě v ruce a modlí se, aby se za rohem neobjevil pes, člověk, dítě, cyklista nebo cokoli, co jeho psa znovu odpálí.

A v tu chvíli je pochopitelné, že majitel chce hlavně rychlé řešení. Něco, co zastaví štěkání. Něco, co zabrání výbuchu. Něco, díky čemu se konečně přestane stydět před okolím a začne zase normálně chodit ven.

Jenže u reaktivity je potřeba začít trochu hlouběji.

První krok je pochopit, proč pes reaguje

Nejdřív potřebujeme zjistit, co se vlastně děje. Na co pes reaguje, z jaké vzdálenosti, v jakém prostředí, v jaké intenzitě a co se stane po reakci. Potřebujeme rozlišit, jestli pes reaguje hlavně ze strachu, frustrace, loveckého vzorce, přetížení, naučené strategie, hlídání prostoru nebo kombinace více faktorů.

Tohle je důležité, protože stejný projev nemusí mít stejnou příčinu. Pes, který štěká na psy ze strachu, potřebuje jiný plán než pes, který se k nim žene z frustrace. Pes, který loví pohyb, potřebuje jinou práci než pes, který hlídá prostor. A pes, který je dlouhodobě přetížený, často nepotřebuje přidat další těžké tréninky, ale nejdřív upravit celý systém tak, aby vůbec měl kapacitu se něco učit.

Pokud si nejste jistí, kde začít, doporučuji jako první krok on-line kurz Jak začít s reaktivcem?, kde reaktivitu rozebíráme od základů až po konkrétní práci v praxi.

Push & Back 

Jedna z největších chyb je začít pracovat až ve chvíli, kdy už pes vyletěl na konec vodítka. V tu chvíli bývá často pozdě. Pes už je v reakci, tělo jede rychleji než hlava a člověk se snaží zachránit situaci, která se měla řídit mnohem dřív..

U reaktivních psů potřebujeme pracovat pod prahem. Já často tuhle metodu nazývám jako Push&Back.

To znamená v takové vzdálenosti a intenzitě, kde pes ještě zvládne vnímat, přijímat informaci, reagovat na člověka a učit se. Pokud každý trénink vypadá tak, že pes nejdřív vybuchne a člověk ho potom nějak zastaví, pes si reaktivitu dál procvičuje.

Práce s reaktivcem proto často začíná zdánlivě obyčejnými věcmi: lepší čtení těla psa, správná vzdálenost, práce s vodítkem, vhodný management, jasné rituály, orientace na člověka, schopnost odejít ze situace, práce s motivací a také schopnost člověka nečekat na moment, kdy už je pozdě

Tohle není o tom psa izolovat od světa. Je to o tom přestat ho opakovaně házet do situací, které zatím neumí zvládnout.

Mnoho lidí má pocit, že management je jen provizorní obcházení problému. Že když přejdou silnici, vezmou psa na delší vodítko, vyhnou se úzké cestě, nenechají cizího psa přijít k jejich psovi nebo si naplánují jednodušší trasu, tak vlastně netrénují.

Jenže management není selhání. Management je způsob, jak zabránit tomu, aby si pes každý den znovu a znovu upevňoval chování, které nechceme.

Pokud pes každý den několikrát vyjede na psa za plotem, vystartuje po kole, vyštěká souseda ve výtahu a doma ještě kontroluje okno, nemůžeme čekat, že jedna lekce týdně celý systém zázračně přepíše. Výcvik není jen to, co aktivně učíme. 

Výcvik je i to, čemu zabráníme, aby se dál posilovalo.

Jaké jsou moje možnosti?

Každý pes i každý majitel potřebuje trochu jinou formu pomoci.

Pokud chcete reaktivitě porozumět do hloubky, pracovat vlastním tempem a mít k dispozici ucelený systém teorie i praktických ukázek, dává smysl začít on-line kurzem Reaktivita. Kurz je vhodný hlavně pro majitele, kteří chtějí pochopit, proč pes reaguje, jak pracovat s prostředím, tlakem, motivací, spouštěči, hranicemi, biologickými potřebami i vlastní rolí v celém procesu.

Pokud potřebujete konkrétní vedení pro svého psa, je vhodnější individuální lekce problémového chování. Na lekci se dá mnohem přesněji podívat na to, jak pes reaguje, co dělá majitel, kde se problém udržuje a jak nastavit první reálné kroky do běžného života.

U psů, kde je problém intenzivnější, dlouhodobý nebo výrazně zasahuje do fungování celé domácnosti, může dávat smysl také internátní výcvik. Internát ale není kouzelná oprava psa bez práce majitele. Největší smysl má ve chvíli, kdy se na něj naváže další práce doma, aby se nové návyky a systém přenesly zpět do běžného života.

A pokud chcete sledovat další rozbory tréninků, případy z praxe, videa z výcviku a hlubší obsah kolem reaktivity, najdete nás také na HeroHero Karino.

U dobré práce s reaktivitou nejde jen o to, aby pes přestal štěkat. To by bylo příliš málo. Skutečná změna je hlubší.

Pes se učí lépe číst situace, zůstávat víc v kontaktu s člověkem, zvládat větší míru frustrace, reagovat dřív než v momentě výbuchu, přepínat z prostředí zpátky do spolupráce a postupně chápat, že nemusí každý těžký podnět řešit sám. Člověk se zároveň učí číst svého psa, pracovat se vzdáleností, nastavovat hranice, vhodně používat odměny, řídit tlak a včas zasáhnout dřív, než se situace rozpadne.

Tohle je důvod, proč reaktivita není jen problém psa. Je to společný systém psa a majitele.

A právě proto má smysl ji řešit poctivě. Ne jedním trikem, ne jedním povelem a ne čekáním, že pes z toho vyroste. Ale postupně, srozumitelně a s plánem, který bere v potaz konkrétního psa, jeho emoce, historii, potřeby i prostředí, ve kterém žije.

. 

A nejdůležitější je myslet na to, že v tom nejste sami.

Úplně první věc, kterou bych u reaktivního psa začala učit, není dokonalá chůze u nohy, dlouhé odložení ani to, aby pes najednou přestal vnímat okolí. Na začátku potřebujeme mnohem jednodušší, ale zásadní dovednost: pes si všimne podnětu, ale ještě před výbuchem dokáže přijmout informaci od člověka a odpoutat se zpátky.

Nechceme psa učit, že jiný pes, člověk, kolo nebo běžec znamená konec světa. Ale nechceme ani čekat, až se na podnět úplně nalepí, ztuhne, přestane dýchat, vyletí na konec vodítka a teprve potom začít něco zachraňovat. První práce s reaktivitou často stojí na tom, že se naučíme zachytit ten krátký okamžik mezi tím, kdy pes podnět zaregistruje, a tím, kdy do něj spadne celým tělem.

Najděte si takovou vzdálenost, ve které pes spouštěč vidí, ale ještě je schopný vnímat člověka, přijmout informaci z vodítka, pohnout se s vámi a alespoň na malou chvíli přerušit pohled. Pokud pes už visí na vodítku, štěká, fixuje, odmítá odměny a tělem je úplně mimo vás, nejste v tréninkové vzdálenosti. Jste v situaci, kterou je potřeba nejdřív bezpečně zvládnout a příště začít jednodušeji.

Ve chvíli, kdy pes podnět zahlédne, ale ještě nereaguje naplno, člověk krátce ťukne do vodítka jako aktivační stimul, přiřadí k tomu povel "neřeš" a ve chvíli, kdy se pes od podnětu odpoutá zpátky k člověku, přijde odměna. Nejde o to psa strhnout z podnětu silou nebo ho mechanicky odvést pryč. Ten jemný impuls má psovi dát informaci: "Všiml sis toho, ale teď se vrať zpátky ke mně." Odměna potom potvrzuje právě to odpoutání, ne samotné koukání do spouštěče.

Po několika úspěšných opakováních není potřeba stát na místě a testovat, kolik toho pes vydrží. To je častá chyba. Reaktivního psa nepotřebujeme hned zkoušet na hraně selhání. Potřebujeme mu opakovaně ukázat, že podnět se dá zaregistrovat, přijmout informaci od člověka, odpoutat se a odejít ze situace bez výbuchu. Proto po dvou nebo třech dobrých reakcích klidně změňte směr, udělejte oblouk, zvětšete vzdálenost nebo psovi nabídněte krátkou pauzu.

Pokud pes vybuchne, neznamená to, že je špatný nebo že cvičení nefunguje. Znamená to, že jste byli příliš blízko, čekali jste příliš dlouho, prostředí bylo moc těžké nebo jste nezachytili začátek reakce včas. V tu chvíli už netrénujte detail. Zvětšete vzdálenost, dostaňte psa ze situace a příště začněte v lehčích podmínkách. U reaktivity není cílem psa nachytat na hraně selhání. Cílem je vytvořit tolik zvládnutelných opakování, aby se jeho první odpověď na podnět začala postupně měnit.

Tohle cvičení je jednoduché na popis, ale v praxi stojí na velmi přesném čtení psa. Musíte se naučit vidět první ztuhnutí těla, změnu dechu, zpomalení kroku, fixaci očí, zvednutí hlavy, zavření tlamy nebo moment, kdy pes přestává vnímat okolí a začíná se zamykat na spouštěč. Právě tyhle drobné signály rozhodují o tom, jestli ještě trénujete, nebo už jen hasíte reakci.

Pokud chcete přesněji pochopit práci pod prahem, vzdálenost, aktivační stimul, povel "neřeš", odměny, tlak, rituály a celý systém vedení reaktivního psa, podrobněji to rozebíráme v on-line kurzu Jak začít s reaktivcem?. A pokud si nejste jistí, jestli u svého psa čtete začátek reakce správně, je lepší přijít na individuální lekci problémového chování, kde se dá konkrétně ukázat, co se u vašeho psa děje ještě před samotným výbuchem.

Chápe Váš pes dobře vodítko a nebo jej chápe jako aktivaci do "útoku"? (do reakce)