Když poslušnost nestačí: role outletu u reaktivních a frustrovaných psů

Problém často neleží jen v chování, které vidíme

Ve výcviku psů často řešíme, co má pes přestat dělat. Přestat štěkat. Přestat tahat. Přestat vyjíždět. Přestat ničit věci. Přestat lovit pohyb. Přestat kontrolovat prostor. Přestat startovat po psech, lidech, kolech, autech, dětech, návštěvách nebo po všem, co se objeví na horizontu. Majitel přichází s problémem, který je vidět, slyšet a často už nějakým způsobem omezuje běžný život. Jenže u mnoha psů se pod tím viditelným chováním neskrývá jen nedostatek poslušnosti. Velmi často se tam skrývá i pes, který dlouhodobě nemá kam dát svoje potřeby. Právě proto se tématu biologického naplnění potřeb a jeho vlivu na reaktivitu velmi podrobně věnujeme i v našem kurzu pro reaktivní psy, protože bez pochopení toho, z čeho pes žije celý týden, často řešíme jen samotný výbuch, ne skutečný systém, který k němu vede.

A právě tady začíná téma outletu.

Outlet není jen další aktivita do diáře. Není to způsob, jak psa "utahat", aby doma konečně dal pokoj. Není to bezmyšlenkovité házení míčku, nekonečné běhání, další hlavolam na pět minut ani seznam činností, kterými se snažíme zalepit každou volnou chvíli. Outlet je promyšlený ventil pro chování, které v psovi už je. Je to prostor, ve kterém může pes bezpečně a řízeně použít část své biologie, místo aby se mu přelévala do problémového chování tam, kde se nám to nejméně hodí.

Pes není prázdná tabule, na kterou si člověk napíše "hodný rodinný společník" a tím je hotovo. Je to zvíře s tělem, nervovým systémem, emocemi, genetickou výbavou, loveckými vzorci, sociálními potřebami, potřebou pohybu, čichu, práce, žvýkání, řešení problémů, kontroly nad prostředím a u některých plemen také velmi silně vyselektovanými pracovními programy. A čím víc tyto programy ignorujeme, tím častěji se nám začnou objevovat v podobě, která už nevypadá jako přirozené chování, ale jako problém.

Kapitolu přímo z kurzu na téma biologických potřeb jsem se rozhodla zveřejnit on-line na youtube. Najdete zde: https://youtu.be/cqQ9nYu96g8

Biologické potřeby nejsou rozmazlování

Tohle je důležité říct hned na začátku: biologické naplnění potřeb není rozmazlování psa. Není to opak disciplíny. Není to měkký přístup, ve kterém psovi všechno dovolíme jen proto, že "on to přece potřebuje". Naopak. Správně nastavený outlet je často mnohem strukturovanější než náhodné zákazy a korekce, protože člověk musí přesně vědět, co pes potřebuje, v jaké míře, v jakém prostředí, pod jakou kontrolou a s jakým dopadem na jeho další chování.

A zároveň platí, že poslušnost bez outletu bývá u některých psů jen tenká poklička na hrnci, který se pořád zahřívá.

Můžeme psa učit netahat, ale pokud má v sobě obrovskou potřebu pohybu, prohledávání prostoru a práce nosem, budeme na vodítku často jen zápasit s energií, která nemá jiný směr. Můžeme psa učit nevšímat si zvěře, ale pokud nikdy nedostane bezpečný a řízený prostor pro práci s loveckou sekvencí, budeme pořád hasit jen její výbuchy v momentě, kdy se objeví srna, běžec nebo cyklista. Můžeme psa učit klid kolem psů, ale pokud je jeho sociální potřeba buď dlouhodobě frustrovaná, nebo naopak úplně chaoticky přepalovaná náhodnými kontakty, budeme mít před sebou psa, který se při každém setkání pohybuje mezi tlakem, očekáváním a zklamáním.

Outlet není o množství, ale o přesnosti

To neznamená, že každé problémové chování vyřešíme tím, že psovi dáme "víc vyžití". Tohle je častý a nebezpečný omyl. Někteří psi nepotřebují víc aktivity, protože už teď žijí v přebytku podnětů. Jiní nepotřebují víc kontaktu se psy, protože právě nekontrolovaný kontakt jejich problém zhoršuje. A další nepotřebují víc házení, běhání nebo excitace, protože jejich nervový systém už tak žije příliš vysoko. Outlet není o množství. Outlet je o přesnosti.

Skutečná otázka tedy nezní: "Jak psa unavit?" Skutečná otázka zní: "Jakou potřebu se můj pes snaží naplnit, kde ji teď naplňuje špatně a jak mu ji můžu nabídnout způsobem, který je bezpečný, srozumitelný a dlouhodobě funkční?"

Outlet a reaktivita

U reaktivních psů je tahle otázka naprosto zásadní.

Reaktivita se často řeší až ve chvíli, kdy pes vybuchuje na konkrétní spouštěče. Na psy, lidi, auta, kola, děti, běžce, zvěř nebo pohyb v prostoru. Jenže výbuch není vždycky jen reakce na daný podnět. Někdy je to špička ledovce, pod kterou je dlouhodobá frustrace, nahromaděná energie, nevyužitá lovecká sekvence, nemožnost pracovat tělem, nemožnost používat nos, sociální konflikt, nedostatek autonomie nebo životní styl, ve kterém pes sice existuje vedle člověka, ale jen málokdy opravdu dělá něco, co dává hluboký smysl jeho biologii.

Pes, který nemá outlet, si ho často vytvoří sám.

A většinou si ho nevytvoří tam, kde se nám to líbí. Pes, který nemá dost příležitostí používat nos a systematicky prohledávat prostředí, může začít obsesivně skenovat okolí na procházkách. Pes, který nemá kam dát pohybovou a loveckou potřebu, může začít lovit auta, kola, běžce, děti nebo malé psy. Pes, který nemá zdravě vedený sociální život, může se psy buď zoufale vyjednávat, nebo na ně preventivně startovat. Pes, který nemá možnost žvýkat, trhat, držet, nosit nebo ničit povolené věci, může začít ničit domácnost, krást předměty nebo si vynucovat interakci konfliktem. Pes, který nemá jasnou práci, může začít pracovat sám: hlídat okna, kontrolovat návštěvy, nahánět členy domácnosti, štěkat na zvuky, řídit pohyb ostatních psů nebo neustále vyhledávat další podnět.

A tady je potřeba být fér. Někdy majitel neignoruje potřeby psa proto, že by mu na něm nezáleželo. Často je to přesně naopak. Pes má kvalitní krmení, veterinární péči, dlouhé procházky, hračky, kurzy, postroj za několik tisíc a člověka, který ho opravdu miluje. Jenže láska k psovi ještě neznamená, že rozumíme jeho biologii. A právě tam vzniká obrovská mezera mezi tím, co člověk psovi dává, a tím, co pes skutečně potřebuje.

Biologické potřeby začínají pozorováním

Biologické naplnění potřeb proto nezačíná nákupem další hračky. Začíná pozorováním.

Co pes dělá, když má volno? Kam ho to táhne? Co ho přirozeně zklidňuje a co ho naopak vystřeluje nahoru? Čichá systematicky, nebo jen nervózně přelétává z místa na místo? Potřebuje víc pohybu, nebo víc práce hlavou? Vyhledává sociální kontakt, nebo spíš kontroluje prostor? Miluje nošení věcí, držení, trhání, přetahování, hledání, stopování, běh, práci na dálku, tlak do předmětu, práci tělem, spolupráci s člověkem, nebo samostatné řešení prostředí? A hlavně: po čem je lepší? Ne jen šťastnější v dané vteřině, ale stabilnější v dalších hodinách a dnech.

Tohle je rozdíl mezi aktivitou a outletem. Aktivita psa zaměstná. Outlet psa naplní.

Čich jako hluboká práce nervového systému

U některých psů to bude práce nosem. Ne jen rozházené granule do trávy, ale skutečné používání čichu ve struktuře, kde pes sleduje pach, dohledává předmět, řeší stopu, vyhledává vzorek, prohledává terén nebo pracuje tak, aby se jeho hlava dostala do hlubšího, soustředěného režimu. Čichání není jen "zábava pro psa". Pro mnoho psů je to jeden z nejpřirozenějších způsobů, jak zpracovávat svět, sbírat informace, vybíjet mentální energii a přepínat se z chaotického skenování do soustředěného úkolu.

Pohyb, lov a práce s loveckou sekvencí

U jiných psů to bude práce s pohybem a loveckou sekvencí. A tady musíme být opatrní, protože lovecká potřeba se nedá vyřešit tím, že budeme psa jen bezhlavě vytahovat do vyšší excitace. Pes, který loví pohyb, často nepotřebuje další nekontrolované házení míčku, při kterém se učí vystřelit za každým rychlým objektem. Potřebuje promyšlenější práci se sekvencí: orientace, sledování, zastavení, čekání, povolený start, kontrolovaný chase, chytání, držení, přetahování, pouštění a návrat zpátky do spolupráce. Cílem není lovecké chování vymazat. Cílem je dostat ho pod pravidla.

Nošení, aport a práce s tlamou

Pro další psy je outlet v nošení, aportu, držení předmětu nebo práci s tlamou. Retrívři a mnoho loveckých plemen často nepotřebují jen "běhat pro míček". Potřebují nést, hledat, dohledávat, pracovat s předmětem, učit se klidné držení, předávku, sebekontrolu kolem předmětu a spolupráci, která není postavená jen na bezhlavém sprintu tam a zpátky. Pokud se z aportu stane pouze droga na rychlý start, může problém zhoršit. Pokud se z něj stane práce s pravidly, může být pro některé psy nádherným kanálem pro to, co v nich přirozeně žije.

Pastevecká plemena: pohyb, prostor a kontrola

Pastevecká plemena jsou kapitola sama pro sebe. U nich lidé často podcení, že mnoho z nich nebylo selektováno jen na "hodnost" a ochotu poslouchat, ale na citlivost k pohybu, rychlé reakce, práci s prostorem, tlakem, směrem, zastavením, přesměrováním a kontrolou skupiny. Když takový pes nemá žádný smysluplný outlet, může začít pást všechno, co se pohybuje: psy, děti, kola, auta, běžce, členy domácnosti nebo ruch na ulici. A pak se divíme, že na vodítku vybuchuje, fixuje, zalehává, vystřeluje nebo se snaží řídit situace, které vůbec nemá řídit.

U pastevců proto často nestačí říct: "Nesmíš reagovat na pohyb." Ten pes potřebuje zároveň zažít, že pohyb může mít pravidla. Že se dá sledovat, ale ne vždy pronásledovat. Že se dá zastavit v impulsu. Že tlak těla a prostor mají význam. Že člověk umí řídit situaci dřív, než ji začne řídit pes. A u některých jedinců dává obrovský smysl bezpečně vedená práce u ovcí nebo její dobře promyšlené náhražky: práce s targety, směrem, obíháním, zastavováním, vysíláním, kontrolovaným pohybem a úkoly, které zapojují mozek, oči, tělo i vztah k člověku.

Teriéři: intenzita, vytrvalost a potřeba jít do věci

Teriéři zase často nesou úplně jiný typ vnitřního motoru. Vytrvalost, tvrdohlavost v úkolu, zájem o díry, zvěř, pohyb v zemi, rychlé reakce, kousání, trhání, hrabání a obrovskou ochotu jít do věci naplno. Když se z teriéra snažíme udělat pouze slušného gaučového psa bez možnosti někde bezpečně použít tenhle motor, může se nám jeho potřeba projevit v reaktivitě, ničení, přepínání do konfliktu nebo ve vyhledávání problémů. Pro mnoho teriérů dává smysl řízené hrabání, hledání, práce s pachy, bezpečné trhání povolených věcí, přetahování s pravidly, norovací náhražky, hlavolamy s fyzickým zapojením a úkoly, kde mohou být intenzivní, aniž by tím ničili okolí.

Severská a primitivnější plemena: pohyb, prostor a samostatnost

U severských a primitivnějších plemen se často potkáváme s potřebou pohybu, prostoru, samostatnosti a určité míry rozhodování. Tihle psi mnohdy nejsou primárně stvoření k tomu, aby se neustále lepili na nohu člověka a čekali na další mikropovel. Pokud jim nedáme legální prostor pro tah, běh, průzkum, práci v postroji, bezpečné stopovačky, canicross, koloběžku, běžky nebo jiné formy řízeného pohybu, mohou si svoji potřebu naplnit útěky, lovem, tahem na vodítku, ignorováním člověka nebo životem ve vlastním světě. To neznamená, že se nemají učit hranice a přivolání. Znamená to, že musíme respektovat, s jakým typem psa pracujeme, a nevést celý trénink proti jeho přirozenosti.

Lovečtí psi: neexistuje jedna lovecká potřeba

U loveckých psů obecně je potřeba rozlišovat, jaká část lovecké sekvence je pro daného psa nejsilnější. Ohař může potřebovat práci s vyhledáváním, vystavením a sebekontrolou v pachu. Slídič systematické prohledávání prostoru a práci v kontaktu s člověkem. Honící pes často hlubokou pachovou práci a dlouhodobější sledování stopy. Chrt bezpečnou možnost rychlého běhu a vizuálního pronásledování v kontrolovaných podmínkách. A retrívr dohledávku, nošení a předávku. Když všechna lovecká plemena hodíme do jedné kolonky "potřebuje hodně běhat", mineme přesně to, co je na nich podstatné.

Hlídací, molossoidní a obranné typy: odpovědnost, prostor a tlak

Pak máme psy hlídací, molossoidní, služební a obranné typy, u kterých často řešíme vztah k prostoru, cizím lidem, tlaku a odpovědnosti. Takový pes někdy nepotřebuje více náhodného vítání, více lidí sahajících na hlavu nebo více situací, ve kterých má pocit, že musí rozhodovat. Potřebuje jasný systém, řízenou práci s návštěvami, bezpečné úkoly, ve kterých se učí odložit odpovědnost na člověka, práci s tlakem bez chaosu a outlet, který může zahrnovat poslušnost, obranné hry, přetahování, nošení, hlídání v pravidlech, ale také schopnost neřešit, když člověk řeší za něj. U těchto psů je velmi tenká hranice mezi naplněním pracovní potřeby a posilováním pocitu, že celý svět je jejich bezpečnostní projekt.

Společenská plemena: malý pes je pořád pes

A potom existují společenská plemena, u kterých se někdy mylně předpokládá, že žádné hlubší potřeby nemají, protože byla vyšlechtěna hlavně jako společníci. Jenže i malý společenský pes je pořád pes. Má nos, tlamu, tělo, potřebu bezpečí, sociální vazby, hry, prozkoumávání, předvídatelnosti a smysluplné komunikace. U těchto psů často nevzniká problém z nedostatku extrémní aktivity, ale z toho, že se jejich potřeby buď bagatelizují, nebo se naopak zamění za neustálé nošení, konejšení a sociální závislost. Outlet pro malého psa může být stejně důležitý jako pro velkého, jen bude vypadat jinak: krátká pachová práce, bezpečné objevování prostředí, jednoduché úkoly, manipulace s předměty, hra s pravidly, práce s tělem, samostatnost a kontakt, který není založený jen na tom, že člověk psa pořád zachraňuje před světem.

U reaktivních psů nesmí outlet jen přilévat benzín do ohně

U reaktivních psů je ale potřeba mít na paměti ještě jednu věc. Outlet nesmí být jen další způsob, jak psa dostat výš.

Tohle vidím velmi často. Majitel má psa, který vybuchuje na podněty, a protože slyšel, že pes potřebuje vyžití, začne mu přidávat aktivity. Více běhání, více házení, více psů, více tréninků, více prostředí, více her, více podnětů. Pes je po aktivitě chvíli unavený, takže to vypadá, že to pomáhá. Jenže dlouhodobě se často stane, že jeho tělo i hlava žijí ještě rychleji. Reaktivita se pak nezlepšuje, pouze se přelije do jiné formy nebo se odkládá na pozdější část dne.

Dobrý outlet by měl psa po určité době udělat celistvějším, ne roztříštěnějším. Měl by mu dát pocit naplnění, ne jen krátký výbuch dopaminu. Měl by vytvářet schopnosti, které se dají použít i v reálném životě: lepší orientaci na člověka, lepší práci s frustrací, lepší schopnost čekat na povolení, lepší návrat po vzrušení, lepší čtení prostředí a lepší odpověď na tlak. Pokud aktivita psa jen vystřelí, bezhlavě spotřebuje a potom ho nechá ještě hladovějšího po dalším stimulu, není to outlet. Je to další forma závislosti na vzruchu.

Nejlepší outlet je most mezi biologií psa a pravidly lidského světa

Proto by biologické naplnění potřeb nikdy nemělo stát odděleně od výcviku. Nejlepší outlet není volná anarchie, kde pes konečně může dělat všechno, co mu jinde zakazujeme. Nejlepší outlet je most mezi biologií psa a pravidly lidského světa. Pes může běžet, ale učí se startovat na povolení. Může tahat, ale v postroji a v kontextu, kde tah dává smysl. Může lovit hračku, ale učí se čekat, pouštět a vracet. Může čichat, ale učí se pracovat systematicky. Může se přetahovat, ale učí se pravidla hry. Může používat sílu, oči, nos, tlamu i tělo, ale ne tak, že tím ovládne celý život rodiny.

A tady se krásně ukazuje, proč outlet souvisí s reaktivitou.

Reaktivní pes často nezvládá svět proto, že nemá jen problém s jedním spouštěčem. Často má problém s tím, jak jeho nervový systém zpracovává tlak, vzrušení, frustraci, očekávání a možnost něco ovlivnit. Pokud žije dlouhodobě bez smysluplného ventilu, každé omezení je pro něj větší. Každé vodítko je větší konflikt. Každý pes v dálce je větší událost. Každá srna v poli je větší magnet. Každé dítě na koloběžce je větší výbuch. Každé "nesmíš" padá do psa, který už je plný nevyužité potřeby.

Když ale pes začne dostávat správný outlet, často se nezmění jen jedna konkrétní dovednost. Změní se jeho celkový vztah ke světu. Ne proto, že by outlet magicky vyřešil reaktivitu, ale protože pes přestává žít v tak velkém vnitřním dluhu. Má kde použít tělo. Má kde použít nos. Má kde být intenzivní. Má kde být lovecký, pastevecký, silový, sociální, samostatný nebo pracovní, aniž by tím boural hranice běžného života. A když je jeho biologie alespoň částečně naplněná, výcvik má najednou na čem stát.

Univerzální recept neexistuje

Tohle ale vyžaduje, abychom přestali hledat univerzální recept.

Některému psovi pomůže stopa. Jinému tah. Dalšímu přetahování. Dalšímu pasení. Dalšímu dohledávka. Dalšímu strukturovaná hra. Dalšímu práce ve městě, kde se učí orientovat na člověka a zvládat prostředí. Dalšímu bezpečný volný pohyb. Dalšímu méně kontaktů se psy, ale kvalitnějších. Dalšímu víc samostatného průzkumu. A dalšímu hlavně to, aby mu člověk přestal zaměňovat potřebu za rozmar a rozmar za potřebu.

Outlet není omluva pro špatné chování. Když pes vyjíždí, kouše, loví, hlídá nebo ničí, nemůžeme jen říct: "On to potřebuje." Tím bychom se vyhnuli odpovědnosti. Ale stejně tak nemůžeme říct: "Tohle nesmí," a nikdy se nezeptat, kam má ta potřeba jít. Protože potlačené chování nezmizí jen proto, že nám vadí. Často si najde jinou cestu, jiný objekt, jiný okamžik nebo jinou intenzitu.

Outlet jako dohoda

Dobře nastavený outlet proto není chaos. Je to dohoda.

Dohoda mezi tím, co pes je, a tím, co od něj potřebujeme v lidském světě. Dohoda, ve které člověk nepopírá biologii psa, ale zároveň ji nenechá řídit celý život. Dohoda, ve které pes dostane prostor být psem, ale učí se, kdy, kde a jak. A dohoda, ve které výcvik přestává být jen systém zákazů a povelů a začíná být skutečným způsobem, jak psovi pomoct žít ve světě, který pro něj často není přirozený.

Protože pes, který má naplněné potřeby, není automaticky vyřešený pes. Ale pes, který je dlouhodobě nemá naplněné, se velmi často stane psem, u kterého budeme výcvikem pořád jen hasit kouř, zatímco pod ním dál hoří oheň.

A pokud chceme řešit reaktivitu poctivě, nemůžeme se dívat jen na samotný výbuch. Musíme se dívat i na to, z čeho ten pes žije celý týden. Co dělá jeho tělo, když zrovna netrénujeme. Co dělá jeho hlava, když po něm nechceme povel. Co dělá jeho nos, tlama, pohyb, sociální potřeba, lovecký vzorec, pracovní program a schopnost ovlivnit prostředí.

Protože někdy pes nepotřebuje jen lepší korekci, lepší marker nebo lepší odměnu.

Někdy potřebuje konečně dostat legální prostor pro část sebe, kterou jsme se příliš dlouho snažili jen umlčet.